Pod hvězdami svědomí
Hvězdy, ty tiché společnice,
říkají mi tiše,
že více nežli v věcech vyšších
shlížím se já v pýše.
Ten malý tvor tam na zemi,
místo aby hleděl v nebe,
pořád stojí před zrcadlem,
zahleděn jen v sebe.
A ony z té výšky nebeské,
na dlani majíc širý svět,
vidí každou z mých radostí
a každou z mých běd.
Vidí jak se potácím,
ode zdi a k rohu
i když vnitřně dobře cítím,
kde dveře najít mohu.
Jednou, až budu stát v přírodě
- tam na hvězdy se dívat mohu
stane se tam jediné -
já plně otevřu se Bohu.
Možná bude to sobota
a možná taky jiný den,
já tehdy dosáhnu toho,
že rozplynu se – toť můj sen.
O Bohu
Na hvězdném schodišti,
na Božském jevišti
malá postavička stojí,
další krok udělat se bojí.
Co síly to tak může stát,
má vůbec cenu však se bát?
On Tě přeci starostlivě,
mateřsky a úzkostlivě,
vždycky k sobě přitulí
a moci zlých sil zapudí.
Král králů
Stál uprostřed náměstí
a hrál.
Hrál a já Ho nevnímal.
Nehrál jen tak – svůj dar
chtěl dát dál.
Jen tak. Snažil se možná,
abych nespěchal?
Když z náměstí odešel, v sebe
jsem se usebral.
Proč hrál?
Já nechtěl Ho pak večer
pustit dál.
Co on se u mých dvěří
naklepal!
Tiše, jemně údery zněly a on
venku promokal.
Nechtěl jsem ho pustit
dál,
i přes to, možná proto,
že věděl jsem kdo je -
- králů král.
Kříž
Kristus na dřevě teď trpí,
Řetěz událostí zlých,
I když Bohem, přesto dal nám,
Život svůj a smazal hřích.
- na Velký Pátek v klášteře Teplá
Úžasné básničky! ;) :) :O
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.